Antropometrická metoda stanovení somatotypu podle Heathové a Cartera

Tento text si klade za cíl poukázat na některé problémy, které provázejí stanovení antropometrického somatotypu metodou podle Heathové a Cartera a celkově metodu popsat včetně stanovení indexů rozptýlenosti somatotypů SDI a SAM.

Ke stanovení antropometrického somatotypu metodou podle Heathové a Cartera je nutno změřit 10 antropometrických parametrů. Doporučuji postupovat podle antropometrického manuálu ISAK - International Standards for Anthropometric Assessment (Stewart et al., 2011) (ISAK  - The International Society for the Advancement of Kinanthropometry).

10 antropometrických parametrů

  1. tělesná výška (cm)
  2. tělesná hmotnost (kg)
  3. tricipitální kožní řasa (mm) - obr. 1
  4. supraspinální (označována také jako suprailiakální (Stewart et al, 2011)) kožní řasa (mm) - obr. 2
  5. subscapulární kožní řasa (mm) - obr. 3
  6. střední lýtková kožní řasa (mm) - obr. 4
  7. maximální obvod lýtka (cm) - obr. 5
  8. obvod paže ve flexi (cm) - obr. 6
  9. biepikondylární rozměr kosti pažní (cm) - obr. 7
  10. biepikondylární rozměr kosti stehenní (cm) - obr. 8

Parametry 3-5 slouží ke stanovení endomorfní komponenty, parametry 3,6-10 slouží ke stanovení mezomorfní komponenty a parametry 1-2 slouží ke stanovení ektomorfní kmponenty.

Pokud je to možné, provádíme měření 3x a poté použijeme medián. Pokud provedeme pouze dvě měření, použijme průměr dvou hodnot.

Měříme na pravé straně těla.

Tento postup je v souladu s doporučením Cartera (2002) a antropometrického manuálu ISAK (Stewart et al., 2011) .

Instrumentář

  • antropometr s přesností měření 0,5 cm - měření tělesné výšky
  • nášlapná digitální váha s přesností měření 0,1 kg - měření tělesné hmotnosti
  • modifikovaný torakometr s přesností měření 0,1 cm - měření biepikondylárních rozměrů
  • kovová pásová míra s přesností měření 0,1 cm - měření obvodových parametrů
  • kaliper harpendenského typu např. Baty Skinfold Caliper s tlakem při měření 10 g/mm2 a přesností měření 2 mm nebo Kliper SK® (tlak měřících plošek a jejich rozměr je v souladu s mezinárodní dohodou), přesnost měření 0,5 mm - tloušťka kožních řas

Kaliperace Kaliperem SK®, měření obvodů a měření šířek modifikovaným torakometrem

Všechny uvedené kresby na obrázcích 1-8 jsou autorskou tvorbou Michala Zapaly (2016) a obrázky není možné kopírovat, šířit, či s nimi jakýmkoliv způsobem dále nakládat! Z důvodu ochrany jsou zde publikovány pouze náhledy, děkuji za pochopení.

Endomorfní komponenta - obrázky 1-3
Obr. 1 Tricipitální kožní řasa Obr. 2 Supraspinální kožní řasa Obr. 3 Subscapulární kožní řasa

 

Mezomorfní komponenta - obrázky 4-8 a 1 (korekce obvodu paže)

  
Obr. 4 Střední lýtková kožní řasa Obr. 5 Maximální obvod lýtka Obr. 6 Obvod paže ve flexi
Obr. 7 Biepikondylární rozměr kosti pažní Obr. 8 Biepikondylární rozměr kosti stehenní

 

Ektomorfní komponenta

Tělesná výška a tělesná hmotnost

 

Převod antropometrických dat na body somatotypu pomocí rovnic,

které uvádí např. Carter (2002).

Endomorfní komponenta

= - 0,7182 + 0,1451 (X) - 0,00068 (X 2) + 0,0000014 (X 3

kde X = (součet tricipitální, subscapulární a supraspinální kožní řasy) * (170,18 / výška v cm)

Pozor!

Bláha et al. (1986) doporučuje použít korekci endomorfní komponenty (170,18 / výška v cm) pouze u věkové kategorie 8-15 let u chlapců a 8-14 let u dívek. Carter (2002) doporučuje použít korekci vždy.

Pokud somatotypy porovnáváte s nějakým dalším výzkumem, je nutné vědět, zda byla či nebyla korekce použita. Bohužel velmi často to není uvedeno.

Pokud někdo použil výše uvedenou rovnici, korekce použita byla.

Pokud někdo použil software Somatotype calculation and analysis, korekce použita nebyla.

Mezomorfní komponenta

= 0,858 * biepikondylární rozměr kosti pažní + 0,601 * biepikondylární rozměr kosti stehenní + 0,188 * korigovaný obvod paže + 0,161 * korigovaný obvod lýtka – tělesná výška 0,131 + 4,5.

Korekce obvodových rozměrů spočívá v odečtu tloušťky příslušné kožní řasy. Pozor na to, že tloušťka kožních řas je evidovaná v mm a pro korekci je nutno převést tloušťku kožních řas na cm.

Pozor!

Bláha et al. uvádí v některých případech i korekci u mezomorfní komponenty. V metodice této jeho publikace však přesný postup není uveden a je odkázáno na Cartera (1975). Publikace Cartera (1975) se však v současnosti téměř nedá sehnat, tudíž není možné podrobnosti o této korekci zjistit. Standardně tedy předpokládáme, že korekce provedena nebyla.

Ektomorfní komponenta

Pro výpočet hodnoty ektomorfie je využíváno 3 různých rovnic dle hodnoty výškově-váhového poměru:

HWR = výška v cm / 3 odmocnina z hmotnosti v kg

pokud je HWR vyšší nebo rovno 40,75, pak: ektomorfie = 0,732 * WHR - 28,58

pokud je HWR z intervalu <38,25;40,75>, pak: ektomorfie = 0,463 * WHR - 17,63

pokud je HWR rovno či nižší než 38,25, pak: ektomorfie = 0,1

Pokud je výsledek některé z rovnic roven nule nebo záporné hodnotě, je komponentě přidělena hodnota 0,1. Podle definice nemůže žádná z komponent nabývat záporných hodnot či nuly (Carter, 2002).

 

Kategorie somatotypů

Somatotypy se seskupují do kategorií podle dominance jednotlivých komponent a jejich vzájemného poměru. Podle těchto kategorií se pak i jednotlivé stanovené somatotypy nazývají. Toto symetrické rozdělení somatografu vytváří 13 kategorií s následujícím označením (Carter, 2002):

  • Vyrovnaní mezomorfové – druhá komponenta je dominantní, první a třetí jsou nižší a obě stejné nebo se neliší o více než půl bodu.
  • Ektomorfní mezomorfové – druhá komponenta je dominantní, třetí je vyšší než první.
  • Mezomorfové-ektomorfové – druhá a třetí komponenta jsou stejné nebo se neliší o více než půl bodu, první komponenta je nižší.
  • Mezomorfní ektomorfové – třetí komponenta je dominantní, druhá je vyšší než první.
  • Vyrovnaní ektomorfové – třetí komponenta je dominantní, první a druhá se sobě rovnají nebo se neliší o více než půl bodu.
  • Endomorfní ektomorfové – třetí komponenta je dominantní, první je vyšší než druhá.
  • Endomorfové-ektomorfové – první a třetí komponenta jsou stejné nebo se neliší o více než půl bodu, druhá komponenta je nižší.
  • Ektomorfní endomorfové – první komponenta je dominantní, třetí je vyšší než druhá.
  • Vyrovnaní endomorfové – první komponenta je dominantní, druhá a třetí se sobě rovnají nebo se neliší o více než půl bodu.
  • Mezomorfní endomorfové – první komponenta je dominantní, druhá komponenta je vyšší než třetí.
  • Mezomorfové-endomorfové – první a druhá komponenta jsou stejné nebo se neliší o více než půl bodu, třetí komponenta je nižší.
  • Endomorfní mezomorfové – druhá komponenta je dominantní, první je vyšší než třetí.
  • Střední somatotypy – žádná z komponent se neliší o více než jeden bod od ostatních a sestává z hodnot 3 a 4 body.

 

Grafické znázornění somatotypů v somatografu

Somatotyp nejlépe znázorňuje 3D somatograf. V literatuře i na internetu se s ním však setkáme spíše sporadicky a zatím jsem se nesetkala se softwarem, který by 3D somatografy vytvářel. U 3D modelu je relativně obtížné grafické znázornění bodů a jejich vzdáleností, proto se ve většině případů používá pouze klasický dvoudimenzionální somatograf, tak jak ho z většiny literárních i internetových zdrojů známe.

 

3D somatograf
(Singh & Mehta, 2009)
3D somatograf

 

 

Zobrazení somatotypů v somatografu prostřednictvím souřadnicové sítě:

x = III - I

y = 2 * II - (I + III)

I-III jsou jednotlivé komponenty somatotypu

Somatograf s osami
(Singh & Mehta, 2009)
somatograf s osami

 

Somatotypy a úroveň motoriky

Štěpnička et al. (1976) a Štěpnička (1977) na základě výsledků výzkumů stanovili 4 základní kategorie somatotypů dětí podle motorické výkonnosti (endomorfové s endomorfií 5 bodů a více, ektomorfové s ektomorfií 5 bodů a více, endomorfně mezomorfní typy, ektomorfní mezomorfové).

Tyto kategorie následně upravila Chytráčková (1990) a somatotypy rozdělila do pěti kategorií A–E. Autorka upřesnila členění v oblasti ektomorfie a endomorfie, když zúžila II. kategorii do kategorie D a I. kategorii do kategorie C a současně zavedla novou kategorii E – nejnižší hodnoty mezomorfní komponenty, nízká motorická výkonnost a velmi nízké procento výskytu jedinců v populaci.

Krátký popis jednotlivých kategorií shrnuje následující tabulka:

A nadání pro silové schopnosti
B nejvšestrannější nadání pro sport
C nejhorší předpoklady pro sportovní činnost
D nadání pro vytrvalost a obratnost
E malé nadání z důvodu nízké mezomorfní komponenty

 

Somatograf s kategoriemi podle Chytráčkové (1990)

 

Rozptýlení somatotypů

Rozptýlení somatotypů v dvojrozměrném pojetí vyjadřuje tzv. index rozptýlení somatotypů (dále jen „SDI“, z angl. Somatotype Dispersion Index) (Ross & Wilson, 1973; Stěpnička et al., 1979). SDI je průměrnou vzdáleností jednotlivých somatotypů souboru od středního somatotypu.

Vypočítá se:

kde SDD (z angl. Somatotype Dispersion Distance) označuje vzdálenost somatotypů a počítá se z hodnot x a y souřadnic v somatografu podle následujícího vzorce:

Čím menší je SDI, tím větší je homogenita souboru. Na somatografu reprezentuje SDI poloměr kružnice opsané okolo středního somatotypu. Plocha kruhu o poloměru SDI charakterizuje průměrné rozptýlení somatotypů souboru okolo středního somatotypu. U homogenních výběrových souborů se SDI obvykle pohybuje v rozmezí 1,87 až 2,57 jednotky (Ross et al., 1977).

Příklad grafického vyjádření SDI v somatografu

V trojrozměrném pojetí vyjadřuje rozptýlení somatotypů index SAM (z ang. Somatotype Attitudinal Mean) (Carter, 2002), což je obdoba SDI v trojrozměrném vyjádření. SAM je definován jako vzdálenost odchylek od středního somatotypu.

Vypočítá se:

kde SAD (z angl. Somatotype Attitudinal Distance) označuje vzdálenost odchylek a počítá se přímo z hodnot jednotlivých komponent podle následujícího vzorce:

kde I1, II1, III1 jsou komponenty 1. somatotypu a I2, II2, III2 jsou komponenty 2. somatotypu (pořadí je stejně jako u SDD libovolné). 

Autoři charakteristiky (Duquet & Hebbelinck, 1977) vychází z předpokladu, že umístění somatotypu je nutné provést ve všech třech osách trojrozměrného prostoru, tak jak byl somatotyp původně navržen. Trojrozměrné vyjádření odstraňuje překrývání některých bodů při dvojrozměrném zobrazení. Naopak nevýhodou prostorového modelu je relativně obtížné grafické znázornění bodů a vzdáleností.

Pozor!

Trojrozměrné vyjádření odstraňuje překrývání některých bodů při dvojrozměrném zobrazení. Např. mezi somatotypy 5-2-2 a 6-3-3 nelze vypočítat žádnou SDD, ale SAD vzdálenost vyjádří.

Příklad výpočtu indexů SDI a SAM v MS Excel

Normy

Poslední antropologické měření populace od 6 – 55 let proběhlo při příležitosti Československé spartakiády v roce 1985. Celkem bylo změřeno 10 450 osob z ČSSR ve věku 6 – 55 let, z čehož 5 117 bylo chlapců a mužů a 5 333 dívek a žen. Dospělých osob bylo změřeno celkem 3 199, z toho 1 474 mužů a 1 725 žen.

Na základě tohoto antropologického měření vznikly poslední normy somatotypu (Bláha et al., 1986), které jsou používané dones. Pro stanovení somatotypu však nebyl použit kaliper harpendenského typu!

Pozor!

Bláha et al. (1986, díl 1, část 1, str. 51) uvádí, že použil pro stanovení somatotypu kaliper typu BEST a provedl korekci podle Řezníčkové (1979).

Dále je nutno znovu upozornit, že korekce endomorfní komponenty byla učiněna pouze u věkové kategorie 8-14(15), tj. pokud chceme porovnávat somatotypy s normami např. u dospělé populace, nelze korekci endomorfní komponenty použít.

Nutno ještě zmínit, že na podkladě interního výzkumu Ústavu sportovní medicíny z roku 1992 byla pro převod hodnot kožních řas naměřených kaliperem typu Best na hodnoty kaliperu typu Harpenden také zpracována převodní tabulka. Ta ovšem neobsahuje kožní řasu na lýtku, tudíž ji pro stanovení somatotypu nelze použít.

Použitá literatura

Bláha, P. et al. (1986). Antropometrie československé populace od 6 do 55 let. (Československá spartakiáda 1985). Díl I, část I. Praha: Ústřední štáb Československé spartakiády 1985.

Bláha, P. et al. (1986). Antropometrie československé populace od 6 do 55 let. (Československá spartakiáda 1985). Díl I, část II. Praha: Ústřední štáb Československé spartakiády 1985.

Bok, V. & Tlapáková, E. (1982). Nové způsoby vyhodnocování somatotypů a příklady jejich použití. Acta Univ. Carol. Gymn., roč. 18, č. 1, s. 5–19.

Carter, JEL. (1970). Somatotypes of Athletes - Review. Human Biology, 42(4), 535-569.  Retrieved from <Go to ISI>://WOS:A1970J106100001

Carter, JEL., (1975). The Heath-Carter Somatotype Method. San Diego: San Diego State University Syllabus Service.

Carter, JEL. (1980). The Heath-Carter Somatotype Method. (3. ed.). San Diego: San Diego State University Syllabus Service.

Carter, JEL., & Heath, B. H. (1990). Somatotyping: development and applications.
New York: Cambridge University Press.

Carter, JEL. (2002). The Heath-Carter Anthropometric Somatotype : Instruction Manual Retrieved from http://www.somatotype.org/Heath-CarterManual.pdf

Duquet & Hebbelinck. (1977). Application on the somatotype attitudinal distance to the study of group and individual somatotype status and relations. Growth and Develop. Physique Symp. Biol. Hung., 20, p. 377.

Chytráčková, J. (1979). Vztah somatotypu a výkonnosti žen. Teor. Praxe těl. Vých, 27(3), 161-166.

Chytráčková, J. (1990). Physical presupposition of motorical performance in 8–9 years old children. In: BLAŽEK, V. (Ed.). Proceedings of abstrakt of the 3rd Anthropological Congress dedicated to Dr. Aleš Hrdlička – Praha and Humpolec September 3–8, 1989. Praha : Czechoslovak Anthropological Society, p. 105.

Ross WD. & Wilson B. D. (1973). A Somatotype Dispersion Index. Research Quarterly, 44, 372–374.

Ross, WD. et al. (1977). Somatotype fo Canadian figur scaters. J. Sports Med., vol. 17, p 195–205.

Řezníčková, M. Endomorphous component of the somatotype and the thickness of subcutaneous fat tissue measured with various calipers (Best, Somet) in sportsmen. In: Novotný, V. V. & Titlbachová, S. (Eds.). (1979). Methods of functional anthropology: proceedings of the Symposium on Methods of Functional Anthropology, Prague, 1977, September 5-8. Praha: Universitas Carolina Pragensis.

Singh, SP., & Mehta, P. (2009). Human Body Measurements: Concepts And Applications. New Delhi: Prentice-Hall Of India Pvt. Limited.

Stewart, A., Marfell-Jones, M., Olds, T., & Ridden, H. (2011). International Standards for anthropometric assessment. New Zealand: Lower Hutt.

Štěpnička, J., et al. (1976). Somatotyp, držení těla, motorika a pohybová aktivita mládeže. Acta Univ. Carol. Gymn., roč. 14., č. 2, s. 11–81.

Štěpnička, J. et al. (1979). Somatické předpoklady ke studiu tělesné výchovy. Praha: UK.

Vignerová, J., Riedlová, J., Bláha, P., Kobzová, J., Krejčovský, L., Brabec, M., & Hrušková, M. (2006). 6. celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže 2001, Česká republika: souhrnné výsledky (1. ed.). Praha: SZÚ.

Zapala, M. (2016). Porovnání somatotypů současných studentů UK FTVS a studentů UK FTVS před čtyřiceti lety. (Bakalářská práce). Praha: UK FTVS.

Pozor!

Publikace Cartera (The Heath-Carter Somatotype Method) z roku 1975, na kterou se velmi často odkazuje, se nenachází ve fondu žádné knihovny v České republice.

 

© Šárka Vokounová (Honsová)